Aféra Topolánek & LUI potvrzuje, že se z české politiky totálně vytratil pojem důstojnosti. Topolánek bohužel není jediným příkladem, naopak. Je dokonalým symptomem nemoci, která zachvátila politickou scénu: trapnost, vulgarita, tupost. Je to smutné, ale úrovní svého vystupování, svých intelektuálních výkonů či mírou kulturnosti dnešní politické špičky vesměs nesahají politickým „hvězdám“ 90. let ani po kotníky...
Argument, že Topolánek nepočítal se zveřejněním nahrávky a proto mluvil jako „u piva“, je zcela lichý. Ani u piva, ani doma by pravicový kandidát na premiéra neměl rozvíjet pseudohistoricko-filozofické úvahy o náboženství a církvi hodné někdejších vyučujících marxismu-leninismu. I v diskusi u piva bych od pravicového kandidáta na premiéra čekal jistou minimální úroveň vyjadřování a argumentace. I po čtvrtém pivu bych od něho očekával, že bude schopen k politicko-společenskému evergreenu „práva homosexuálů na adopci dětí“ říci něco víc, než jen opakovat, že má „mentální bariéru“. Od kohokoli a kdekoli – a dvojnásob od kandidáta na premiéra – bych čekal dostatek vkusu, který by mu zabránil lidem, které zná pět minut a navíc si ho filmují, vykládat od koho si půjčoval byt pro schůzky s milenkou...
Ano, Topolánek není sám. V oblasti nevkusu jsou mu Jiří Paroubek s manželkou zdatnými soupeři (vzpomeňme třeba na „Kdo z vás to má!“ či blogerské výkony paní Paroubkové). Stanislav Gross též nebyl dvakrát intelektuál. Ivan Langer píšící o těhotenství své ženy a vyjadřující se ve stylu „Vytíráš si prdel s těma ostatníma; jinými slovy říkáš, že tihleti, tihleti si vytřou prdel s tam těma.“... též svému lídrovi nenastavuje laťku příliš vysoko. A výčet by mohl pokračovat...
Naše politika je v rukou lidí, kteří vykazují typické znaky sociální skupiny obvykle nazývané „zbohatlíci“: arogance, nevkus, okázalost, vulgarita, kulturní a intelektuální zabedněnost. Na začátku 90. let nosil typický zbohatlík fialová saka a kalhoty, stavěl si hrůzné vily ve stylu „podnikatelského baroka“ a ostentativně řval do svého, tehdy ještě běžnému člověku nedostupného mobilního telefonu. Podnikatelské prostředí se od té doby hodně zkultivovalo, fialová saka vymizela. Ne tak v politice. Samozřejmě, Mirek Topolánek nosí bezvadně střižený oblek. Leč pod ním se dále skrývá nenasytný, nevkusný a hlavně trapný zbohatlík, který si bez váhání dovolí půlku svých spoluobčanů pohrdavě označit za netolerantní „vepřo-knedlo-zelo“.
I v politice snad jednou éra zbohatlíků skončí. Bude to trvat, systém mají dobře pod kontrolou. Ale dříve či později většinu společnosti přestane bavit se neustále za nejvyšší představitele své země stydět. A platit účet za onen buranský mejdan, který si z politiky udělali. Kéž by právě „aféra Topolánek & LUI“ byla začátkem soumraku zbohatlíků v české politice...