Proč má smysl jít k senátním volbám
Senát, který je jen kopií či pasivním přívěškem Poslanecké sněmovny, nemá valného smyslu. Naopak má význam, když do veřejné debaty vnáší úhly pohledu, které v Poslanecké sněmovně neuslyšíme. A když do naší politiky přináší lidskou kvalitu, která převyšuje běžný průměr. Aby Senát měl smysl, musí být „barevnější“ než Poslanecká sněmovna, složený ze skutečných individualit, které mají vlastní názor a nenechají si jej od svých stranických bossů zakázat. Takový býval Senát zhruba do roku 2006. Pak nám však „zdvoubarevněl“ a byl ovládnut stranickou disciplínou, průměrností a zabedněnou nesmiřitelností, jak je známe z Poslanecké sněmovny. Dnes je šance to změnit. A v řadě obvodů kandidují osobnosti, kvůli kterým stojí za to k volbám jít.
V prvé řadě na Praze 11 Josef Zieleniec. Jeden z mála českých politiků, jehož postoje stojí na pevném a do hloubky promyšleném hodnotovém a ideovém systému, ne na povrchních a proměnlivých názorech, na odezírání průzkumů veřejného mínění či na kopírování rad marketingových odborníků. Politik se skutečným mezinárodním rozhledem, jeden z mála, kdo opravdu rozumí evropským souvislostem rozhodnutí, která naši politici musí dělat. Zieleniec je dodnes předmětem hysterické nenávisti lidí, kteří mu nikdy neodpustí, že jako první řekl to, co po něm postupně řeklo mnoho dalších a posléze i většina voličů, tj. že je cosi shnilého v klausovské ODS. Voliči se nyní chystají vymést pražský magistrát, jeden z nejvýraznějších (a nejtristnějších) symbolů toho, proti čemu jako první před třinácti lety Zieleniec varoval. Jeho jednoznačné zvolení do Senátu je logickou součástí jednoznačného „ne!“, které dnes Pražané mohou říci korupci a klientelismu.
Ale když se rozhlédneme po republice, najdeme mnoho dalších osobností, které by neměly v Senátu chybět. Třeba Igor Petrov na Frýdecko-Místecku. Málokdo to ví, ale jedním ze skutečných hrdinů poslední prezidentské volby byl právě on. Jakožto jeden ze „švejnarovských“ pravicových senátorů byl pod obrovským tlakem klausovského tábora. A zatímco někteří jiní se nechali zlomit či jinak „přesvědčit“ (nebo z Hradu utekli), Igor Petrov si podržel dané slovo a svůj názor. Což je o to obdivuhodnější, že narozdíl od jiných „švejnarovských“ volitelů jeho postoj nestál na apriorním odporu k Václavu Klausovi, ale prostě na osobním názoru, že Švejnar by byl lepším prezidentem.
V drsné atmosféře prezidentské volby obstála i další nynější kandidátka do Senátu, Michaela Šojdrová. Ta tehdy na Hradě zažila velmi podobné věci jako Igor Petrov a ani ona se nenechala zlomit či koupit. Navíc kýžené politické „barevnosti“ Senátu by jen prospělo, kdyby v něm zasedalo i pár autentických lidovců, ne jen ti překabátění v barvách TOP09. Neřekl bych to zdaleka o všech kandidátech za KDU-ČSL, ale zrovna Michaela Šojdrová je pro mne ztělesněním té „zdravé“ části lidovců a v Senátu by určitě odvedla dobrou práci.
V Plzni by si zase zasloužil uspět Richard Sequens. Špičkový chirurg, někdejší úspěšný a důstojný předseda senátního zahraničního výboru... Tento gentleman je přesně typem nezávislé osobnosti, která do Senátu patří. Stejně jako třeba Sylva Kováčiková na Novojičínsku, vzor úspěšné a své práci zcela oddané starostky.
Společným jmenovatelem těchto (a jistě mnoha dalších) letošních kandidátů je, že není vcelku důležité, za koho kandidují (z pěti jmenovaných jen dva kandidují za stejný subjekt). Jsou to lidé, kteří vždy budou především sami sebou a budou v Senátu hlasovat na základě vlastního přesvědčení, svých hodnot a své lidské zkušenosti. A přesně takoví lidé mají v Senátu být. Naopak Senát, kde se spolu hádají dva monolitní bloky disciplinovaných straníků, je na nic. Proto stojí za to k letošním senátním volbám jít. A nesplést si je s volbami do Sněmovny.
Proč má smysl jít k senátním volbám
Za pár dní se bude volit třetina nových senátorů. Jak už bývá zvykem, většina voličů asi zůstane doma. A pokud přijdou, tak hlavně kvůli volbám komunálním. Lze se divit? Senát dodnes nedokázal přesvědčit o své nezbytnosti. Zažil pár chvil slávy (např. obrana ústavy za „opoziční smlouvy“, zamezení podezřelému nákupu Gripenů, serióznější přístup k evropským tématům, vítězství nad prezidentem ve střetu o charakter Ústavního soudu), poslední dobou však ničím moc nezaujal. Navzdory tomu – či právě proto – stojí za to k senátním volbám 2010 jít.
Senát, který je jen kopií či pasivním přívěškem Poslanecké sněmovny, nemá valného smyslu. Naopak má význam, když do veřejné debaty vnáší úhly pohledu, které v Poslanecké sněmovně neuslyšíme. A když do naší politiky přináší lidskou kvalitu, která převyšuje běžný průměr. Aby Senát měl smysl, musí být „barevnější“ než Poslanecká sněmovna, složený ze skutečných individualit, které mají vlastní názor a nenechají si jej od svých stranických bossů zakázat. Takový býval Senát zhruba do roku 2006. Pak nám však „zdvoubarevněl“ a byl ovládnut stranickou disciplínou, průměrností a zabedněnou nesmiřitelností, jak je známe z Poslanecké sněmovny. Dnes je šance to změnit. A v řadě obvodů kandidují osobnosti, kvůli kterým stojí za to k volbám jít.
V prvé řadě na Praze 11 Josef Zieleniec. Jeden z mála českých politiků, jehož postoje stojí na pevném a do hloubky promyšleném hodnotovém a ideovém systému, ne na povrchních a proměnlivých názorech, na odezírání průzkumů veřejného mínění či na kopírování rad marketingových odborníků. Politik se skutečným mezinárodním rozhledem, jeden z mála, kdo opravdu rozumí evropským souvislostem rozhodnutí, která naši politici musí dělat. Zieleniec je dodnes předmětem hysterické nenávisti lidí, kteří mu nikdy neodpustí, že jako první řekl to, co po něm postupně řeklo mnoho dalších a posléze i většina voličů, tj. že je cosi shnilého v klausovské ODS. Voliči se nyní chystají vymést pražský magistrát, jeden z nejvýraznějších (a nejtristnějších) symbolů toho, proti čemu jako první před třinácti lety Zieleniec varoval. Jeho jednoznačné zvolení do Senátu je logickou součástí jednoznačného „ne!“, které dnes Pražané mohou říci korupci a klientelismu.
Ale když se rozhlédneme po republice, najdeme mnoho dalších osobností, které by neměly v Senátu chybět. Třeba Igor Petrov na Frýdecko-Místecku. Málokdo to ví, ale jedním ze skutečných hrdinů poslední prezidentské volby byl právě on. Jakožto jeden ze „švejnarovských“ pravicových senátorů byl pod obrovským tlakem klausovského tábora. A zatímco někteří jiní se nechali zlomit či jinak „přesvědčit“ (nebo z Hradu utekli), Igor Petrov si podržel dané slovo a svůj názor. Což je o to obdivuhodnější, že narozdíl od jiných „švejnarovských“ volitelů jeho postoj nestál na apriorním odporu k Václavu Klausovi, ale prostě na osobním názoru, že Švejnar by byl lepším prezidentem.
V drsné atmosféře prezidentské volby obstála i další nynější kandidátka do Senátu, Michaela Šojdrová. Ta tehdy na Hradě zažila velmi podobné věci jako Igor Petrov a ani ona se nenechala zlomit či koupit. Navíc kýžené politické „barevnosti“ Senátu by jen prospělo, kdyby v něm zasedalo i pár autentických lidovců, ne jen ti překabátění v barvách TOP09. Neřekl bych to zdaleka o všech kandidátech za KDU-ČSL, ale zrovna Michaela Šojdrová je pro mne ztělesněním té „zdravé“ části lidovců a v Senátu by určitě odvedla dobrou práci.
V Plzni by si zase zasloužil uspět Richard Sequens. Špičkový chirurg, někdejší úspěšný a důstojný předseda senátního zahraničního výboru... Tento gentleman je přesně typem nezávislé osobnosti, která do Senátu patří. Stejně jako třeba Sylva Kováčiková na Novojičínsku, vzor úspěšné a své práci zcela oddané starostky.
Společným jmenovatelem těchto (a jistě mnoha dalších) letošních kandidátů je, že není vcelku důležité, za koho kandidují (z pěti jmenovaných jen dva kandidují za stejný subjekt). Jsou to lidé, kteří vždy budou především sami sebou a budou v Senátu hlasovat na základě vlastního přesvědčení, svých hodnot a své lidské zkušenosti. A přesně takoví lidé mají v Senátu být. Naopak Senát, kde se spolu hádají dva monolitní bloky disciplinovaných straníků, je na nic. Proto stojí za to k letošním senátním volbám jít. A nesplést si je s volbami do Sněmovny.
Lukáš Macek
Pochybná Vondrova obrana aneb předsednictví bylo předražené celé...
Podle časopisu Respekt se ministr Vondra v kauze Promopro mimo jiné brání i argumentem, že celkové výdaje na naše předsednictví byly srovnatelné s výdaji srovnatelně velkých zemí, které Unii předsedaly před námi. To je velmi překvapivé tvrzení...
Lukáš Macek
Při manipulaci s žárovkami se člověk snadno spálí, pane Fajmone…
Že se lze o žárovku pěkně spálit, ví každé malé dítě. Ne tak europoslanec Fajmon, který si na svému blogu přisadil v nadávání proti zákazu prodeje žárovek v Evropské unii. Nerad se opakuji a o tomto tématu už jsem zde psal. Ale když vidím, co si ostřílený europoslanec troufne napsat, nelze nereagovat...
Lukáš Macek
ODS 2010: jeden krok vpřed, dva kroky zpět?
Nikdy jsem neskrýval svou skepsi ohledně schopnosti ODS stát se stabilní a silnou stranou přijatelnou pro široký okruh voličů pravice a středu. Nástup Petra Nečase a vznik středopravé vládní koalice jsem přesto sledoval s nadějí, že jsem se mýlil a že i u nás se snad konečně dožijeme vzniku názorově pluralitní silné pravicové strany, jako je známe ze zavedených demokracií. Co zbývá z této naděje po událostech uplynulých dní?
Lukáš Macek
Pražský podraz: zneužitý Tůma, otestovaný Nečas a Schwarzenberg
Doposud jsem byl přesvědčen, že obroda „Nečasovy“ ODS je iluze a Schwarzenbergova TOP09 geniálním marketingovým tahem Miroslava Kalouska a jeho někdejšího (klausovského) křídla u lidovců. Ale byly to jen hypotézy na základě pozorování minulosti a aktuálního složení obou stran. Nyní přišel test v podobě konkrétních rozhodnutí.
Lukáš Macek
Euro, aneb (bolestivá) výchova k ctnosti
Při glosování dnešních problémů v eurozóně často zaznívá věta zdánlivě apelující na zdravý rozum: „Je přece nesmysl zavádět jednotnou měnu pro země, které na tom jsou ekonomicky každá jinak!“. Vtip je v tom, že přijetí eura nikdy nebylo myšleno ani prezentováno jako pouhé naroubování jednotné měny na spolek zemí, ve kterém si každý dál vede svou hospodářskou politiku, jak se mu zlíbí. Země přecházející na euro se zavazují vést nadále svou hospodářskou politiku v souladu s principy, na kterých stojí evropská Hospodářská a měnová unie (HMU), v logice celkové hospodářské konvergence.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Další případ zpožděné dodávky zbraní. Česká firma se soudí na Ukrajině
Premium Vztahy mezi Českem a Ukrajinou nejsou vždycky idylické. Svědčí o tom soudní spor, na který narazila...
Světlušky mění válčení ve městech. Nové drony snížily počet padlých Izraelců
Premium Jen několik decimetrů velký přístroj může znamenat revoluci městské války: minivrtulník, který...
Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině
V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...
Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie
Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...
Prodej, byt 2+kk Strážnice, novostavba s moderními technologiemi a nízkými měsíčními náklady
Grůska, Strážnice, okres Hodonín
3 315 000 Kč
- Počet článků 103
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2820x
Lídr kandidátky SNK ED ve volbách do Evropského parlamentu 2009.