Jak nenechat propadnout svůj hlas

Neznám mnoho nadšených a přesvědčených voličů ODS. Zato jich znám hodně, kteří po zdrcující kritice „své“ strany dodají: „ale budu je volit, protože nechci nechat propadnout svůj hlas“. Teze o „propadlém hlasu“ – tedy o tom, že hlas pro stranu, která nedostane přes 5%, propadl – je v myslích českých voličů hluboce zakořeněná. A je asi nejsilnější volební zbraní ODS a ČSSD.

Pravda, volit stranu, která nedosáhne na žádné poslanecké křeslo, je frustrující. Ale lze mluvit o propadlém hlasu? Ne: je to jasný a nezpochybnitelný vzkaz „velkým“ stranám, kolik je tu voličů, kteří sice jdou k volbám, ale odmítají si vybrat mezi zavedenými stranami. Něco jako „bílý lístek“, který volební zákon umožňuje v jiných zemích. I pokud se hlasy roztříští a „propadnou“, je to důležitý způsob (pokud jich je hodně), jak establishmentu vzkázat, že voliči chtějí změnu. Establishment to může nějakou dobu ignorovat, ale ne věčně. 

Strach z propadlého hlasu je navíc typickým „samonaplňujícím se proroctvím“: protože se volič bojí propadlého hlasu, nevolí „malou“ stranu, ta neuspěje a volič má pocit, že udělal správně... Jenže kdyby svou obavu překonal, výsledek by dost možná dopadl jinak. U stran, které stabilně získávají kolem 2-3% (tedy mají relevantní jádro voličů, kteří je volí i navzdory strachu z propadlého hlasu), lze předpokládat, že kdyby nebylo pětiprocentní klauzule, často by hravě tuto hranici překročily. 

Tento strach také vytváří prostor pro možné manipulace. Dává obrovský vliv průzkumům veřejného mínění. V politicko-mediálním mikrosvětě kolují nejrůznější zkazky o tom, kdo, jak a za kolik manipuluje průzkumy, aby tu pomohl, tu zničil nějakou novou politickou stranu. Je to většinou nedoložitelné, ale je pravda, že průzkumy veřejného mínění získávají především kvůli strachu z propadlého hlasu vliv, který může být pro fungování demokracie nezdravý.  

Pro demokracii je pak samozřejmě velmi negativní to, že stále více voličů volí pouze negativní volbou: volí stále jen strany, které považují za „menší zlo“. I to velmi přispívá k cynickému pohledu na politiku, k „blbé náladě“: lidé nadávají na politiky, které přitom stále dokola volí, neboť se domnívají, že nemají alternativu, která by měla šanci na úspěch... 

Určitou roli hrají i psychologické efekty: lidé jsou rádi na straně vítěze. Česká politická scéna se nepohne, dokud si bude mnoho voličů myslet, že než zariskovat prohru s někým, koho volit chci, je lepší si buď vsadit na vítězství s někým, koho ve skutečnosti volit nechci, nebo se dokonce celé „hry“ vůbec nezúčastnit. Výsledkem je paradox, že ODS a ČSSD klesá popularita a rostou volební výsledky zároveň. 

V tomto začarovaném kruhu se nemůžeme točit věčně. Jednoho dne dosáhne frustrace voličů takové míry, že dojde k politickému zemětřesení. Riziko je, že to bude ku prospěchu extrémistů a populistů, ať už hajlují nebo vzpomínají s nostalgií na SSSR. Tedy pokud se dříve neprosadí umírněná alternativa nebo pokud tlak voličské nespokojenosti nepovede ODS a ČSSD ke změně obsahu i stylu jejich politiky. 

Proto dnes za skutečně propadlý hlas považuji:

1. Rezignovaný hlas pro ODS a ČSSD ze strany voliče, kterému se politika těchto stran nelíbí. Tyto strany soustavně ukazují, že se samy od sebe nezmění. Ke změně je dotlačí jediný argument, kterému rozumí: volební výprask. Volit jednu jako „menší zlo“ oproti té druhé znamená jen upevňovat jejich politický kartel a utvrzovat je v názoru, že volič „zkousne“ všechno. 

2. Neuvážený hlas pro strany, které jdou do voleb z recese či velikášství jednoho či dvou jednotlivců – a znevažují tak volební soutěž, znevěrohodňují úsilí těch, kdo dlouhodobě poctivě pracují na vzniku reálné alternativy k „velkým“ stranám. 

3. V eurovolbách, ve kterých jde také a především o poměr sil mezi pravicí a levicí na celoevropské úrovni,  je pak propadlým hlasem z hlediska středopravicového voliče hlas pro ODS. Ta svým rozhodnutím opustit klub EPP-ED dost pravděpodobně pomůže evropské levici, aby se právě klub evropských socialistů stal v novém Evropském parlamentu nejsilnějším, což bude mít přímé dopady na poměr sil  a proto i na práci celé této instituce (a též na práci Evropské komise) v dalších pěti letech. 

Právě v eurovolbách, ve kterých se nerozhoduje o vládní většině v české politice, je strach z pětiprocentní klauzule obzvlášť zbytečný. Naopak. Je to vzácná příležitost volit pozitivně, volit skutečně tu stranu, která nám vyhovuje, bez zbytečného taktizování. Před pěti lety to takto uchopilo 11,02% voličů, kteří podpořili středopravicový a rozumně proevropský postoj ztělesnený Josefem Zieleniecem, jako alternativu k ODS i stranám tehdejší vládní koalice. A to navzdory tomu, že i poslední předvolební průzkumy naší kandidátce dávaly jen něco málo přes 3%... 

Kolik takto pozitivně uvažujících voličů bude letos?