Ještě k prohře Jiřího Paroubka
Je pravda, že míra nenávisti k Jiřímu Paroubkovi dosáhla poměrně nebývalých rozměrů a že antiparoubkovská obsese některých médií (např. Reflexu) i facebookových komunit se občas dostávala až do iracionální polohy. Ale to nebyla příčina volebního propadu ČSSD. Šlo jen o více či méně extrémní projevy nevole, kterou u většiny společnosti Jiří Paroubek vyvolal.
Za nejdůležitější příčinu neúspěchu ČSSD považuji Paroubkovu vcelku jednoznačnou sázku na spolupráci s KSČM (oproti „špidlovské“ středolevé strategii). Velká část odporu vůči Paroubkovi pramení právě z toho, že je mnoha lidmi vnímán jako potenciální strůjce přímého či nepřímého návratu komunistů k moci. Samozřejmě, Paroubek není první, kdo na politické scéně s komunisty kšeftoval. Ale zašel tak daleko, jako dosud nikdo. V poslední fázi své vlády v letech 2005-06 díky komunistickým hlasům opakovaně obcházel své středové koaliční partnery a v praxi tak již jednou ukázal, že mu není cizí myšlenka opírat svou vládu o KSČM. Hned po volbách 2006 začal ve své rétorice soustavně sčítat hlasy ČSSD a KSČM, když mluvil o poměru 100:100 mezi levicí a pravicí, čímž jasně řekl, že KSČM vnímá jako přirozeného partnera ČSSD na levici. Tzv. bohumínské usnesení ČSSD sice platí dodnes, ale Paroubek jej svou rétorikou prakticky vymazal. A byť mluvil i o možnosti levostředové koalice po volbách 2010, neudělal prakticky nic proto, aby o takové variantě měl s kým jednat. A také nic proto, aby si běžný volič mohl myslet, že skutečně preferuje tuto variantu před variantami, které by posílily vliv KSČM. O precedentech na krajské úrovni nemluvě.
Paroubkova sázka na to, že ČSSD a KSČM získají dohromady přes 100 poslaneckých křesel, se ukázala jako zcela chybná. V české společnosti viditelně existuje většina lidí, pro které je vliv komunistů na vládu stále nepřijatelný. Osobně to považuji za jednu z velmi dobrých zpráv, které volby přinesly. ČSSD si myslela, že se může vrátit k moci bez toho, aniž by oslovila středové voliče, aniž by si připravila možnost povolebního spojenectví se středovými až pravostředovými subjekty. Krutě se spletla: dosáhla jen velmi křehkého vítězství a doplatila na prakticky nulový koaliční potenciál.
Přesto existoval moment, kdy se ČSSD mohla vydat cestou k oslovení politického středu: prezidentská volba 2008, kdy ČSSD vsadila na Jana Švejnara, výrazně středovou politickou figuru. Krátce se rýsovala „švejnarovská koalice“, tedy spojenectví levice (ČSSD), středu (Zelení a část KDU-ČSL) i části pravice (senátoři z klubů KOD a SNK). Ale ČSSD nedokázala (a myslím, že ani nechtěla) tohoto momentu využít. Během Švejnarovy kampaně jsem byl svědkem přezíravosti Jiřího Paroubka ke středo-pravicovým spojencům a jeho neschopnosti pochopit míru nechuti, kterou u nich vyvolává, a pokusit se s tím něco dělat. Stejně arogantní postoj zastával Jiří Paroubek i během letošní kampaně, např. když vedl řeči na téma, jak lidé z TOP09 a VV „ještě rádi po volbách přijdou“. Nepřišli...
Existují dvě hlavní témata, díky kterým má řada pravicových a středových voličů zásadní problém s ODS: boj proti korupci a postoj vůči EU. ČSSD se však v těchto oblastech nedokázala vyprofilovat jako atraktivní alternativa k ODS, naopak. Její důvěryhodnost v oblasti ozdravení veřejného života se nijak zásadně neliší od ODS. A volič, pro kterého je důležité téma EU, těžko může ČSSD odpustit „zaříznutí“ našeho předsednictví. O zpochybňování prozápadního kursu naší zahraniční politiky nemluvě.
Když k tomu všemu přidáme nabubřelý a arogantní styl („Kdo z vás to má!“ či trapná sebechvála po spíše nepovedených televizních duelech s Petrem Nečasem), společnost rozeštvávající kampaň a neschopnost přesvědčit o důvěryhodnosti a přínosnosti nejrůznějších slibů, nelze se příliš divit, že volby pro něho a jeho stranu dopadly tak špatně. Naříkat nad nepřízní „pravicových médií“ je jen lacinou výmluvou.
Lukáš Macek
Pochybná Vondrova obrana aneb předsednictví bylo předražené celé...
Podle časopisu Respekt se ministr Vondra v kauze Promopro mimo jiné brání i argumentem, že celkové výdaje na naše předsednictví byly srovnatelné s výdaji srovnatelně velkých zemí, které Unii předsedaly před námi. To je velmi překvapivé tvrzení...
Lukáš Macek
Při manipulaci s žárovkami se člověk snadno spálí, pane Fajmone…
Že se lze o žárovku pěkně spálit, ví každé malé dítě. Ne tak europoslanec Fajmon, který si na svému blogu přisadil v nadávání proti zákazu prodeje žárovek v Evropské unii. Nerad se opakuji a o tomto tématu už jsem zde psal. Ale když vidím, co si ostřílený europoslanec troufne napsat, nelze nereagovat...
Lukáš Macek
ODS 2010: jeden krok vpřed, dva kroky zpět?
Nikdy jsem neskrýval svou skepsi ohledně schopnosti ODS stát se stabilní a silnou stranou přijatelnou pro široký okruh voličů pravice a středu. Nástup Petra Nečase a vznik středopravé vládní koalice jsem přesto sledoval s nadějí, že jsem se mýlil a že i u nás se snad konečně dožijeme vzniku názorově pluralitní silné pravicové strany, jako je známe ze zavedených demokracií. Co zbývá z této naděje po událostech uplynulých dní?
Lukáš Macek
Pražský podraz: zneužitý Tůma, otestovaný Nečas a Schwarzenberg
Doposud jsem byl přesvědčen, že obroda „Nečasovy“ ODS je iluze a Schwarzenbergova TOP09 geniálním marketingovým tahem Miroslava Kalouska a jeho někdejšího (klausovského) křídla u lidovců. Ale byly to jen hypotézy na základě pozorování minulosti a aktuálního složení obou stran. Nyní přišel test v podobě konkrétních rozhodnutí.
Lukáš Macek
Proč má smysl jít k senátním volbám
Za pár dní se bude volit třetina nových senátorů. Jak už bývá zvykem, většina voličů asi zůstane doma. A pokud přijdou, tak hlavně kvůli volbám komunálním. Lze se divit? Senát dodnes nedokázal přesvědčit o své nezbytnosti. Zažil pár chvil slávy (např. obrana ústavy za „opoziční smlouvy“, zamezení podezřelému nákupu Gripenů, serióznější přístup k evropským tématům, vítězství nad prezidentem ve střetu o charakter Ústavního soudu), poslední dobou však ničím moc nezaujal. Navzdory tomu – či právě proto – stojí za to k senátním volbám 2010 jít.
Lukáš Macek
Euro, aneb (bolestivá) výchova k ctnosti
Při glosování dnešních problémů v eurozóně často zaznívá věta zdánlivě apelující na zdravý rozum: „Je přece nesmysl zavádět jednotnou měnu pro země, které na tom jsou ekonomicky každá jinak!“. Vtip je v tom, že přijetí eura nikdy nebylo myšleno ani prezentováno jako pouhé naroubování jednotné měny na spolek zemí, ve kterém si každý dál vede svou hospodářskou politiku, jak se mu zlíbí. Země přecházející na euro se zavazují vést nadále svou hospodářskou politiku v souladu s principy, na kterých stojí evropská Hospodářská a měnová unie (HMU), v logice celkové hospodářské konvergence.
Lukáš Macek
Euro – oběť vlastního úspěchu?
Události kolem eura a (nejen) Řecka vyvolaly škodolibý úsměv na tváři euroskeptiků. „Vždyť jsme to říkali! Euro je nesmyslný a škodlivý projekt!“ Na první pohled se může zdát, že mají pravdu. Ale jen na ten první... Po delší odmlce (letní tendence k „dolce farniente“ a hektičnost začátku akademického roku nejsou přítelem mého blogování...) se vracím (nejen) s malým seriálem na obranu eura.
Lukáš Macek
Koaliční smlouva na jednu stránku
Politici ODS, TOP09 a VV nám už skoro tři týdny pečou koaliční smlouvu. Na veřejnost prosakují nejrůznější dílčí informace o jejím obsahu. Jedno se zdá však již teď jasné: vyjednavači směřují k sepsání dlouhé a velmi detailní smlouvy. Nemyslím si, že je to šťastné řešení.
Lukáš Macek
Falešné a skutečné problémy s přímou demokracií typu VV
Mnohá média se v uplynulých dnech opakovaně pozastavovala nad skutečností, že Věci veřejné (VV) chtějí o koaliční smlouvě nechat rozhodnout své registrované příznivce v on-line referendu. A někteří komentátoři i politici mají tendenci to vydávat za příklad jejich nečitelnosti a nespolehlivosti jakožto politického partnera. Tento argument je nefér. Ale na druhou stranu pomíjí jeden skutečně problematický prvek vnitřního fungování VV, na který by se naopak partneři, novináři i občané Johnovy strany ptát určitě měli.
Lukáš Macek
Dva Nečasové: který z nich vyhraje?
Na povolební scéně dnes máme dva Petry Nečase: Petra Nečase, lídra ODS, který pro svou stranu dosáhl historicky nejslabšího volebního výsledku. A Petra Nečase, potenciálního lídr středopravicového bloku, jehož síla nemá v dějinách České republiky obdoby... Kterého z nich si historie zapamatuje?
Lukáš Macek
O co hraje TOP09?
Jakmile začalo být jasné, že spojenectví ODS, TOP09 a VV bude mít přes 115 hlasů, přirozená reakce snad všech pozorovatelů (ale i lídra ODS) byla jednoznačná: toto je budoucí středopravicová vládní koalice. O to podivněji působí, že vzápětí začal zaznívat disonantní hlas ze strany TOP09. Karel Schwarzenberg a Miroslav Kalousek se okamžitě začali do Věci veřejných ostře trefovat.
Lukáš Macek
Volby 2010: nečekaně dobré zprávy
Upřímně řečeno, od letošních voleb jsem nic moc dobrého nečekal. O to milejší je dnešní překvapení z přehršle dobrých zpráv.
Lukáš Macek
Co čekat od nadcházejících voleb?
Jednou z tragédií české politiky je stav naší pravice, která dosud nepřekonala trauma z nesmyslně vyhroceného rozkolu z roku 1997. Na počátku 90. let přitom dostala historickou příležitost být motorem polistopadového vývoje. Po několika letech ji však trestuhodně promrhala a dodnes se z toho nevzpamatovala. Změní na tom něco nadcházející volby?
Lukáš Macek
O trapných úvahách, kam s Topolánkem
Jak Mirek Topolánek oznámil, že končí v politice, začala média spekulovat o tom, čím se bude dál živit. Tyto úvahy jsou tristním svědectvím o stavu našeho veřejného života, a to minimálně ze dvou úhlu pohledu.
Lukáš Macek
Topolánek & LUI: soumrak zbohatlíků v české politice?
Dělat z Mirka Topolánka na základě jeho výstupu při focení pro časopis LUI homofoba či antisemitu je nesmysl. Ano, jeho neustálé opakování, že homosexualitu „neřeší“ a jen ve věci adopcí homosexuálními páry má „mentální blok“, působí křečovitě a trapně. Ale není to homofobie. Nevábný reflex zmínit v daném kontextu premiérovo židovství je spíše tématem pro psychoanalýzu, než pro trestní oznámení. Na zveřejněných videích nevidíme antisemitu, „jen“ rozžvaněného politika, kterému jsou zcela cizí věci jako třeba přemýšlení v nuancích, preciznost formulací či domýšlení vlastních výroků. Ale že je Topolánek takový, to víme již minimálně od odby, kdy několikaleté politické úsilí evropských politických reprezentací shrnul do půvabného slůvka „shit“. Není proto celý ten poprask vůči předsedovi ODS nefér? Není. Protože ten člověk opřený o futro a rozverně rozvíjející myšlenkové pochody obsahem i formou hodné průměrného žáka předlistopadové základní školy zkrátka nemá být premiérem. A už vůbec ne premiérem za stranu, která se vydává za seriózní konzervativně-liberální sílu.
Lukáš Macek
Dva TOP roky Václava Klause
Před dvěma lety byl prezidentem republiky znovuzvolen Václav Klaus. Byl jsem tehdy součástí týmu Jana Švejnara a nemohu si odpustit jisté zadostiučinění, neboť zhruba vše, co jsme tehdy veřejnosti i volitelům a jejich spolupracovníkům říkali, se (bohužel) potvrdilo.
Lukáš Macek
Ne, Topolánek ODS neotevřel
Na www.lidovky.cz vyšla zajímavá diskuse mezi Martinem Weissem a Petrem Kamberským na téma, zda se ODS za Mirka Topolánka otevřela (teze PK) či uzavřela, resp. zůstala uzavřená jako za Václava Klause (teze MW). Oba diskutující však opomenuli některé důležité aspekty tohoto problému.
Lukáš Macek
Léčba Obamou?
Prezident Obama nepřijede na letošní summit EU-USA. Potvrdil tak, že v čele USA dnes stojí politik, pro kterého je vazba na Evropu druhořadou záležitostí. Dal to najevo již několikrát: třeba když nepřijel na oslavy 20. výročí pádu Berlínské zdi či svým necitlivým postupem ve věci protiraketové obrany. Není se co divit. V dnešním světě je význam Evropy stále méně samozřejmý, než tomu bylo v minulosti. A nelze spoléhat na to, že by osobní historie Baracka Obamy kompenzovala tento evropský ústup ze slávy: jeho otec byl Afričan, on sám se narodil a většinu dětství strávil na Havaji, několik dětských let strávil v Indonésii. Lze se divit, že jeho vnímání světa je mnohem méně „eurocentristické“, než bylo zvykem u jeho předchůdců?
Lukáš Macek
Co by měl dělat český eurokomisař?
Po měsících váhání a nejistoty víme, kdo se stane příštím českým eurokomisařem a co by měl mít na starosti, pokud bude Komise „Barroso II" definitivně schválena Evropským parlamentem (EP). Vyvstává tím před námi nová podstatná otázka: Co je v našem a evropském zájmu, aby ve funkci prosazoval?
Lukáš Macek
ODS v Bruselu: ouzká cesta k prozření?
Mnohokrát jsem v uplynulých letech poukazoval na to, že ODS se svou politikou v rámci Evropské unie stává „kůlem v plotě", čímž oslabuje český vliv v Unii. A že tedy právě strana, která se ráda ohání „obranou národních zájmů", svou politikou aktivně přispívá k tomu, aby Češi v Bruselu hráli slabší roli, než by se patřilo. Zavržením této politiky byl odchod europoslanců ODS ze středopravicové frakce EPP do nové „eurorealistické" frakce s britskými Konzervativci, polskou stranou PiS a pár obskurními spojenci z jiných zemí. Někteří tuto kritiku považovali za hysterické „antiíodéesáctví". To se nyní zřejmě přeneslo i na samotného šéfa europoslanců z ODS, Miroslava Ouzkého.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 103
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2820x
Lídr kandidátky SNK ED ve volbách do Evropského parlamentu 2009.