K novoročnímu projevu Václava Klause
Je situace, kdy prezident k našemu úspěchu v EU pasivně přispívá tím, že aktivně neškodí, maximem toho, co můžeme od Václava Klause očekávat? Mnohé otázky, které ve věci Evropské unie klade, jsou legitimní. Kdyby ze svého arzenálu odstranil nepravdivé či účelově zkreslené argumenty (typu „evropská policie zasahující na našem území“) i verbální a symbolické provokace (narážky na SSSR, RVHP, Mnichov, předsednictví jako pouhé rozdávání upomínkových předmětů, apod.), jeho výroky o EU by sice ztratily na mediální atraktivitě, ale na evropské politické scéně by posílila jejich váha. Otázka je, zda mu o to jde či zda mu lépe vyhovuje, když se tváří v tvář reakcím na své provokace stylizuje do role „disidenta“ či přímo mučedníka. Nadcházející týdny a měsíce možná přinesou odpověď.
S Václav Klausem souhlasím, když říká, že EU má být „prostorem skutečně demokratickým, prostorem, kde je politické rozhodování co nejblíže k občanovi, kde je každý politik nucen se občanovi zodpovídat a kde může být politik účinně kontrolován“. Bohužel se však už neshodneme v hodnocení dnešní unie a Lisabonské smlouvy ve světle těchto kritérií. Jsem přesvědčen, že v kategorii mezinárodních organizací je dnešní EU široko daleko nejdemokratičtějším útvarem – právě proto, že je originální (a proto tak složitou a nesnadno pochopitelnou) unií států i občanů. A Lisabonská smlouva přináší další posun správným směrem (posílení role Evropského parlamentu, posílení politické odpovědnosti klíčových představitelů unie, posílení kontrolní role národních parlamentů, atd.). To neznamená, že považuji dnešní EU za dokonalou. Opak je pravdou. Unie se musí dál vyvíjet a v mnohém změnit. Ale s Václavem Klausem a jeho příznivci se radikálně liším v názoru na léky, které je jí třeba předepsat. Například Lisabonskou smlouvu považuji za rozumnou a realistickou terapii, zatímco pro Václav Klause je to smrtící jed.
V jedné věci Václavu Klausovi nerozumím: když říká, že k členství v EU neexistuje alternativa. Kdybych si o EU, o logice evropské integrace, o (ne)užitečnosti vytváření nadnárodního politického systému myslel to, co říká on, bez váhání bych byl proti našemu členství v EU. Z nějakého důvodu se však Václav Klaus nechce odhodlat k výzvě k vystoupení z EU a proto si vytváří mýtus o dosavadní „jakžtakž dobré EU“, kterou by Lisabonská smlouva od základu změnila a zkazila. Ovšem Lisabon nepřináší změnu kursu evropské integrace, jen jej potvrzuje a plavidlo jménem EU upravuje tak, aby lépe plulo. Pokud si někdo myslí, že lepší než jedna velká loď je houf 27 člunů a že navíc my s tím svým člunem chceme systematicky plout někam jinam než většina ostatních, pak je skutečně lepší z té lodi vystoupit. Zůstávat na ní a dělat vše proto, aby stála na místě nebo šla dokonce ke dnu, je špatné řešení pro nás i pro ostatní.
Lukáš Macek
Pochybná Vondrova obrana aneb předsednictví bylo předražené celé...
Podle časopisu Respekt se ministr Vondra v kauze Promopro mimo jiné brání i argumentem, že celkové výdaje na naše předsednictví byly srovnatelné s výdaji srovnatelně velkých zemí, které Unii předsedaly před námi. To je velmi překvapivé tvrzení...
Lukáš Macek
Při manipulaci s žárovkami se člověk snadno spálí, pane Fajmone…
Že se lze o žárovku pěkně spálit, ví každé malé dítě. Ne tak europoslanec Fajmon, který si na svému blogu přisadil v nadávání proti zákazu prodeje žárovek v Evropské unii. Nerad se opakuji a o tomto tématu už jsem zde psal. Ale když vidím, co si ostřílený europoslanec troufne napsat, nelze nereagovat...
Lukáš Macek
ODS 2010: jeden krok vpřed, dva kroky zpět?
Nikdy jsem neskrýval svou skepsi ohledně schopnosti ODS stát se stabilní a silnou stranou přijatelnou pro široký okruh voličů pravice a středu. Nástup Petra Nečase a vznik středopravé vládní koalice jsem přesto sledoval s nadějí, že jsem se mýlil a že i u nás se snad konečně dožijeme vzniku názorově pluralitní silné pravicové strany, jako je známe ze zavedených demokracií. Co zbývá z této naděje po událostech uplynulých dní?
Lukáš Macek
Pražský podraz: zneužitý Tůma, otestovaný Nečas a Schwarzenberg
Doposud jsem byl přesvědčen, že obroda „Nečasovy“ ODS je iluze a Schwarzenbergova TOP09 geniálním marketingovým tahem Miroslava Kalouska a jeho někdejšího (klausovského) křídla u lidovců. Ale byly to jen hypotézy na základě pozorování minulosti a aktuálního složení obou stran. Nyní přišel test v podobě konkrétních rozhodnutí.
Lukáš Macek
Proč má smysl jít k senátním volbám
Za pár dní se bude volit třetina nových senátorů. Jak už bývá zvykem, většina voličů asi zůstane doma. A pokud přijdou, tak hlavně kvůli volbám komunálním. Lze se divit? Senát dodnes nedokázal přesvědčit o své nezbytnosti. Zažil pár chvil slávy (např. obrana ústavy za „opoziční smlouvy“, zamezení podezřelému nákupu Gripenů, serióznější přístup k evropským tématům, vítězství nad prezidentem ve střetu o charakter Ústavního soudu), poslední dobou však ničím moc nezaujal. Navzdory tomu – či právě proto – stojí za to k senátním volbám 2010 jít.
Lukáš Macek
Euro, aneb (bolestivá) výchova k ctnosti
Při glosování dnešních problémů v eurozóně často zaznívá věta zdánlivě apelující na zdravý rozum: „Je přece nesmysl zavádět jednotnou měnu pro země, které na tom jsou ekonomicky každá jinak!“. Vtip je v tom, že přijetí eura nikdy nebylo myšleno ani prezentováno jako pouhé naroubování jednotné měny na spolek zemí, ve kterém si každý dál vede svou hospodářskou politiku, jak se mu zlíbí. Země přecházející na euro se zavazují vést nadále svou hospodářskou politiku v souladu s principy, na kterých stojí evropská Hospodářská a měnová unie (HMU), v logice celkové hospodářské konvergence.
Lukáš Macek
Euro – oběť vlastního úspěchu?
Události kolem eura a (nejen) Řecka vyvolaly škodolibý úsměv na tváři euroskeptiků. „Vždyť jsme to říkali! Euro je nesmyslný a škodlivý projekt!“ Na první pohled se může zdát, že mají pravdu. Ale jen na ten první... Po delší odmlce (letní tendence k „dolce farniente“ a hektičnost začátku akademického roku nejsou přítelem mého blogování...) se vracím (nejen) s malým seriálem na obranu eura.
Lukáš Macek
Koaliční smlouva na jednu stránku
Politici ODS, TOP09 a VV nám už skoro tři týdny pečou koaliční smlouvu. Na veřejnost prosakují nejrůznější dílčí informace o jejím obsahu. Jedno se zdá však již teď jasné: vyjednavači směřují k sepsání dlouhé a velmi detailní smlouvy. Nemyslím si, že je to šťastné řešení.
Lukáš Macek
Falešné a skutečné problémy s přímou demokracií typu VV
Mnohá média se v uplynulých dnech opakovaně pozastavovala nad skutečností, že Věci veřejné (VV) chtějí o koaliční smlouvě nechat rozhodnout své registrované příznivce v on-line referendu. A někteří komentátoři i politici mají tendenci to vydávat za příklad jejich nečitelnosti a nespolehlivosti jakožto politického partnera. Tento argument je nefér. Ale na druhou stranu pomíjí jeden skutečně problematický prvek vnitřního fungování VV, na který by se naopak partneři, novináři i občané Johnovy strany ptát určitě měli.
Lukáš Macek
Ještě k prohře Jiřího Paroubka
Jedním z velmi diskutovaných povolebních témat je výsledek ČSSD, příčiny jejího neúspěchu. Z některých s levicí více či méně sympatizujících kruhů i od samotného Jiřího Paroubka zaznívá nařek nad „antiparoubkovskou hysterií pravicových médií“. Byť na pojmu „hysterie“ možná něco je, toto vysvětlení mizerného výsledku ČSSD zaměňuje příčiny a následky.
Lukáš Macek
Dva Nečasové: který z nich vyhraje?
Na povolební scéně dnes máme dva Petry Nečase: Petra Nečase, lídra ODS, který pro svou stranu dosáhl historicky nejslabšího volebního výsledku. A Petra Nečase, potenciálního lídr středopravicového bloku, jehož síla nemá v dějinách České republiky obdoby... Kterého z nich si historie zapamatuje?
Lukáš Macek
O co hraje TOP09?
Jakmile začalo být jasné, že spojenectví ODS, TOP09 a VV bude mít přes 115 hlasů, přirozená reakce snad všech pozorovatelů (ale i lídra ODS) byla jednoznačná: toto je budoucí středopravicová vládní koalice. O to podivněji působí, že vzápětí začal zaznívat disonantní hlas ze strany TOP09. Karel Schwarzenberg a Miroslav Kalousek se okamžitě začali do Věci veřejných ostře trefovat.
Lukáš Macek
Volby 2010: nečekaně dobré zprávy
Upřímně řečeno, od letošních voleb jsem nic moc dobrého nečekal. O to milejší je dnešní překvapení z přehršle dobrých zpráv.
Lukáš Macek
Co čekat od nadcházejících voleb?
Jednou z tragédií české politiky je stav naší pravice, která dosud nepřekonala trauma z nesmyslně vyhroceného rozkolu z roku 1997. Na počátku 90. let přitom dostala historickou příležitost být motorem polistopadového vývoje. Po několika letech ji však trestuhodně promrhala a dodnes se z toho nevzpamatovala. Změní na tom něco nadcházející volby?
Lukáš Macek
O trapných úvahách, kam s Topolánkem
Jak Mirek Topolánek oznámil, že končí v politice, začala média spekulovat o tom, čím se bude dál živit. Tyto úvahy jsou tristním svědectvím o stavu našeho veřejného života, a to minimálně ze dvou úhlu pohledu.
Lukáš Macek
Topolánek & LUI: soumrak zbohatlíků v české politice?
Dělat z Mirka Topolánka na základě jeho výstupu při focení pro časopis LUI homofoba či antisemitu je nesmysl. Ano, jeho neustálé opakování, že homosexualitu „neřeší“ a jen ve věci adopcí homosexuálními páry má „mentální blok“, působí křečovitě a trapně. Ale není to homofobie. Nevábný reflex zmínit v daném kontextu premiérovo židovství je spíše tématem pro psychoanalýzu, než pro trestní oznámení. Na zveřejněných videích nevidíme antisemitu, „jen“ rozžvaněného politika, kterému jsou zcela cizí věci jako třeba přemýšlení v nuancích, preciznost formulací či domýšlení vlastních výroků. Ale že je Topolánek takový, to víme již minimálně od odby, kdy několikaleté politické úsilí evropských politických reprezentací shrnul do půvabného slůvka „shit“. Není proto celý ten poprask vůči předsedovi ODS nefér? Není. Protože ten člověk opřený o futro a rozverně rozvíjející myšlenkové pochody obsahem i formou hodné průměrného žáka předlistopadové základní školy zkrátka nemá být premiérem. A už vůbec ne premiérem za stranu, která se vydává za seriózní konzervativně-liberální sílu.
Lukáš Macek
Dva TOP roky Václava Klause
Před dvěma lety byl prezidentem republiky znovuzvolen Václav Klaus. Byl jsem tehdy součástí týmu Jana Švejnara a nemohu si odpustit jisté zadostiučinění, neboť zhruba vše, co jsme tehdy veřejnosti i volitelům a jejich spolupracovníkům říkali, se (bohužel) potvrdilo.
Lukáš Macek
Ne, Topolánek ODS neotevřel
Na www.lidovky.cz vyšla zajímavá diskuse mezi Martinem Weissem a Petrem Kamberským na téma, zda se ODS za Mirka Topolánka otevřela (teze PK) či uzavřela, resp. zůstala uzavřená jako za Václava Klause (teze MW). Oba diskutující však opomenuli některé důležité aspekty tohoto problému.
Lukáš Macek
Léčba Obamou?
Prezident Obama nepřijede na letošní summit EU-USA. Potvrdil tak, že v čele USA dnes stojí politik, pro kterého je vazba na Evropu druhořadou záležitostí. Dal to najevo již několikrát: třeba když nepřijel na oslavy 20. výročí pádu Berlínské zdi či svým necitlivým postupem ve věci protiraketové obrany. Není se co divit. V dnešním světě je význam Evropy stále méně samozřejmý, než tomu bylo v minulosti. A nelze spoléhat na to, že by osobní historie Baracka Obamy kompenzovala tento evropský ústup ze slávy: jeho otec byl Afričan, on sám se narodil a většinu dětství strávil na Havaji, několik dětských let strávil v Indonésii. Lze se divit, že jeho vnímání světa je mnohem méně „eurocentristické“, než bylo zvykem u jeho předchůdců?
Lukáš Macek
Co by měl dělat český eurokomisař?
Po měsících váhání a nejistoty víme, kdo se stane příštím českým eurokomisařem a co by měl mít na starosti, pokud bude Komise „Barroso II" definitivně schválena Evropským parlamentem (EP). Vyvstává tím před námi nová podstatná otázka: Co je v našem a evropském zájmu, aby ve funkci prosazoval?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 103
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2820x
Lídr kandidátky SNK ED ve volbách do Evropského parlamentu 2009.