Lukáš Macek
Scestné úvahy europoslance Havla
Vadí mi, když odpůrci Lisabonské smlouvy přicházejí s hloupými a/či nepravdivými argumenty. Ale snad ještě více mne rozčilují její zastánci, kteří vyrukují s podobně hloupými protiargumenty. Jako to nyní předvedl Jiří Havel, když přišel s tezí, že bychom mohli být „potrestáni“ ztrátou komisaře, pokud Václav Klaus bude dál blokovat ratifikaci Lisabonské smlouvy. Ponechávám nyní stranou, co to je „náš komisař“, k čemu je či není dobré jej mít, atd. Jde mi o to, že Havlova argumentace je věcně i politicky scestná.
Lukáš Macek
Čeští europoslanci v ofsajdu
Mnoho našich politiků si z „obhajoby národních zájmů v Evropské unii“ udělalo oblíbené klišé. Skutečné debatě o tomto tématu se však raději vyhýbají. Není divu: konkrétní výsledky jejich práce jasně ukazují, že právě na evropském hřišti jejich podprůměrnost a amatérismus vynikají nejvíce. Nejnovějším příkladem je výsledek rozdělování pozic v nově zvoleném Evropském parlamentu, který se v půli července poprvé sešel.
Lukáš Macek
Klausův optický klam
Německý ústavní soud rozhodl, že Lisabonská smlouva je slučitelná s německou ústavou, byť její ratifikaci podmínil vyjasněním kompetencí mezi parlamentem a vládou na národní úrovni. Václav Klaus zareagoval svými obvyklými argumenty: proces evropské integrace jde proti svobodě jednotlivce; je dílem hrstky eurokratů, kteří zneužívají pasivity milionů Evropanů; a seriózní politická diskuse o integraci není možná, neboť politici jsou v zajetí „prointegračního paradigmatu“.
Lukáš Macek
Prvňáčci, neberte si příklad z Václava Klause!
Po té, co Evropská rada přijala „irské záruky“, tj. rozhodnutí, které reaguje na hlavní obavy vyjádřené v Irsku odpůrci Lisabonské smlouvy, Václav Klaus prohlásil: „Ač je ve smlouvě napsáno, že zdaleka všechny země nebudou mít svého komisaře, tak teď se najednou slibuje, že budou. Každý normální člověk, žáček první třídy, ví, že to je změna lisabonské smlouvy a že ji někdo slibuje. Takže je to změna.“ Ne všichni prvňáčci umí číst, ale Václav Klaus jistě ano.
Lukáš Macek
Sbohem, české předsednictví…
Má pravdu evropským tiskem citovaný belgický diplomat, který české předsednictví označila za „nejkatastrofálnější“ v dějinách EU? Nebo mají pravdu čeští vládní činitelé (současní i minulí), kteří se chválí, jak to skvěle zvládli?
Lukáš Macek
Žárovky, EU a euroskeptici
Naši euroskeptici našli novou hračku: žárovku. Respektive nový příklad, který dle jejich názoru dokazuje, jak nám Evropská unie prostřednictvím nevolených byrokratů nutí nejrůznější nesmysly. Konkrétně jde o zákaz prodeje tradičních žárovek, který začne postupně platit od 1. září 2009.
Lukáš Macek
Podivná evropská parta ODS
Tak ODS skutečně odchází v Evropském parlamentu ze středopravicové frakce EPP-ED a zakládá s britskými konzervativci novou, euroskeptickou frakci. Chystal jsem se rozebrat, kdo jsou přirození spojenci ODS v Evropě, ale udělala to za mne redakce idnes.cz, kterou snad nikdo neosočí ze zaujetí proti straně z Jánského vršku.
Lukáš Macek
Pár poznámek k integraci pravice a středu
„Integrace středopravicových sil“ bude asi jedním z hitů okurkové sezóny. Asi se k tomuto tématu vrátím vícekrát, dnes jen na začátek tři poznámky.
Lukáš Macek
Lekce z jedné porážky
1,66% hlasů ve volbách je tvrdá porážka. Čekali jsme lepší výsledek, protože atmosféra, kterou jsme zažili v kontaktní kampani, nás vedla k nemalému optimismu. Je to však velké poučení pro budoucnost. Naše vůle pohnout českou politikou k lepšímu touto porážkou nijak neutrpěla. Naopak, řekli jsme teprve své první slovo.
Lukáš Macek
Ne eurovolby, ale komplexy Václava Klause jsou zbytečné
Podle Václava Klause jsou jeden den volby do Evropského parlamentu „zbytečné“. Druhý den jsou podle něho naopak důležité a jde v nich dokonce o to, zda zcela nepřijdeme o naši národní suverenitu...
Lukáš Macek
Kotrmelce ČSSD a mlžení ODS
ČSSD opět prokázala, že nemá silné a stabilní názory na důležitá témata týkající se evropské problematiky. Ještě donedávna představitelé ČSSD (Lubomír Zaorálek, Alena Gajdůšková) prohlašovali, že samozřejmou volbou na post příštího českého eurokomisaře je Vladimír Špidla. Včera jsme se dozvěděli z úst lídra ČSSD pro eurovolby, že ČSSD chce navrhnout Jana Švejnara či Pavla Teličku. Důvod? V průzkumu veřejného mínění se tyto dvě osobnosti umístily na prvních dvou místech...
Lukáš Macek
Spočítejme skutečné síly v české politice
Volby jdou do finiše a opět se hraje velká hra o průzkumy předvolebních preferencí. Velké strany vydírají své naštvané voliče („volte nás, jinak Váš hlas propadne“), některé malé strany zase vypouštějí fámy, že ve svých zaručeně poctivých průzkumech mají 4,5% („volte nás, my jsme ti jediní, co mají šanci“). O zhoubném mýtu „propadlého hlasu“ jsem zde již psal dříve. Dnes trochu obecněji k předvolebním preferencím.
Lukáš Macek
ODS: zachraň se kdo můžeš?
Jedním z pozoruhodných jevů končící kampaně k eurovolbám je i boj o preferenční hlasy, který se rozhořel uvnitř kandidátky ODS. Zaznamenal jsem minimálně šest kandidátů ODS, kteří se vydali touto cestou, a z toho se v minimálně třech případech (Fajmon, Ouzký, Češková) jedná o poměrně masivní kampaň, na kterou dotyčný kandidát musel vydat částku v řádu statisíců až milionů korun. Tato – pokud mne paměť neklame – bezprecedentní situace vypovídá o mnohém.
Lukáš Macek
I velké strany jsou (politicky) smrtelné...
Mnoho lidí má pocit, že s politikou nejde pohnout. Že všichni politici jsou stejní a že politické strany si stejně vždy všechno udělají po svém, bez ohledu na zájmy a potřeby občanů. Mnozí to řeší tím, že nejdou k volbám nebo dál volí neoblíbené strany s tím, že je to stejně jedno a noví by třeba kradli ještě víc...Tyto postoje mohu při sledování naší politické scény pochopit, ale zásadně s nimi nesouhlasím. Naštvanost na politiky by měla vést k pokusům o pozitivní změnu, ne k rezignaci.
Lukáš Macek
ČSSD a Bush na plakátech
Po té, co ČSSD zaplavila kampaň do Evropského parlamentu slogany, které nemají s kompetencemi Evropské unie (a tím pádem ani Evropského parlamentu) nic společného, rozhodla se nám ukázat, že umí zajít ještě dál. Zatáhnout do kampaně k eurovolbám i tvář bývalého amerického prezidenta, to je skutečně pozoruhodný výkon. Ale prosím... Za větší pozornost stojí slogan, který tam ČSSD připsala a který říká, že krizi zavinila „chamtivost pravicové politiky”.
Lukáš Macek
Jak nenechat propadnout svůj hlas
Neznám mnoho nadšených a přesvědčených voličů ODS. Zato jich znám hodně, kteří po zdrcující kritice „své“ strany dodají: „ale budu je volit, protože nechci nechat propadnout svůj hlas“. Teze o „propadlém hlasu“ – tedy o tom, že hlas pro stranu, která nedostane přes 5%, propadl – je v myslích českých voličů hluboce zakořeněná. A je asi nejsilnější volební zbraní ODS a ČSSD.
Lukáš Macek
Překoná česká pravice staré trauma střetu Klaus vs. Zieleniec?
Rozbroje v ODS a poslední kroky Václava Klause opět otevřely debatu o budoucnosti české pravice. A vrací se staré téma její „integrace“. Mirek Topolánek vyhlásil, že se pokusí českou pravici sjednotit, a to díky otevření se ODS. Bohužel to začal říkat až když mu teče do bot...
Lukáš Macek
Český eurokomisař: fraška, která se nemusí opakovat
Pamatujete? Na jaře 2004 Česká republika poprvé navrhovala „svého“ eurokomisaře. Špidlova vláda překvapivě navrhla Miloše Kužvarta, který se dokonale ztrapnil při své seznamovací cestě do Bruselu. Vláda pak měla dost rozumu na to, aby blamáž zarazila a post nabídla zkušenému diplomatovi Pavlu Teličkovi, který byl tehdy velvyslancem ČR při EU. Ten nabídku přijal, na funkci se výborně hodil a začalo to vypadat, že je s trapnostmi kolem českého eurokomisaře konec. Ale ČSSD invence v této oblasti nechybí: léto 2004 politicky nepřežil Vladimír Špidla a jeho nástupce Stanislav Gross jej odsunul do Bruselu. Pavel Telička, který si stihl za pár měsíců v Komisi vybudovat výbornou pověst a kterému vláda na počátku slíbila, že jej navrhne i do nové Komise na podzim 2004, se o tom, že česká vláda nenavrhne jej, ale Špidlu, prý dozvěděl prostřednictvím sms... Pět let po té víme, že republika na této výměně nevydělala: Špidla byl více méně neviditelným komisařem, který nic nezkazil, ale také nic moc neudělal. A už vůbec nesplnil to, co po komisařích jejich předseda Barroso chtěl: být aktivním a silným hlasem v domácí debatě o Evropské unii... Chceme, aby se tato fraška opakovala?
Lukáš Macek
Polistopadová generace a politika 20 let po Listopadu
Ostřílený pozorovatel české politiky z levého úhlu pohledu, Alexandr Mitrofanov, se v Právu zamyslel nad šancemi „malých“ stran v nadcházejících eurovolbách. Zdůrazňuje, že to mají těžké, neboť alternativ, které voliče zklamaly, už tu bylo mnoho. Vyjadřuje tak něco, co často slyším od lidí při volební kampani: „o změně už tu mluvil kdekdo, takových jako vy už tady bylo, už nikomu nevěřím...“ Avšak jsme (Eva Palatová, Jiří Plecitý, já – tedy představitelé polistopadové generace na čele letošní kandidátky SNK Evropských demokratů) skutečně stejní, jako ti, kdo se v uplynulých letech zaklínali „změnou“, aby nakonec přinesli jen zklamání? Je naše volání po změně české politiky jen nedůvěryhodným opakováním rétoriky Unie svobody, Cesty změny, Zelených?
Lukáš Macek
Politická schizofrenie a politický autismus
V nedávné debatě lídrů hlavních kandidátek do Evropského parlamentu jsem od svých soupeřů z ODS a ČSSD uslyšel výroky, nad kterými zůstává rozum stát. Jan Zahradil řekl, že zamítne-li Senát Lisabonskou smlouvu, bude mít radost, ale nebude ji dávat najevo moc nahlas. A Jiří Havel zase zhodnotil vliv pádu vlády na české předsednictví v EU, že „se nestalo vůbec nic.“ Jasně tak oba vyjádřili, proč jsou jejich strany nezpůsobilé zodpovídat za osud České republiky v Evropě.
předchozí | následující |
Počet článků 103 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 2820 |
Lídr kandidátky SNK ED ve volbách do Evropského parlamentu 2009.