Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ještě k prohře Jiřího Paroubka

17. 06. 2010 9:03:32
Jedním z velmi diskutovaných povolebních témat je výsledek ČSSD, příčiny jejího neúspěchu. Z některých s levicí více či méně sympatizujících kruhů i od samotného Jiřího Paroubka zaznívá nařek nad „antiparoubkovskou hysterií pravicových médií“. Byť na pojmu „hysterie“ možná něco je, toto vysvětlení mizerného výsledku ČSSD zaměňuje příčiny a následky.

Je pravda, že míra nenávisti k Jiřímu Paroubkovi dosáhla poměrně nebývalých rozměrů a že antiparoubkovská obsese některých médií (např. Reflexu) i facebookových komunit se občas dostávala až do iracionální polohy. Ale to nebyla příčina volebního propadu ČSSD. Šlo jen o více či méně extrémní projevy nevole, kterou u většiny společnosti Jiří Paroubek vyvolal.

Za nejdůležitější příčinu neúspěchu ČSSD považuji Paroubkovu vcelku jednoznačnou sázku na spolupráci s KSČM (oproti „špidlovské“ středolevé strategii). Velká část odporu vůči Paroubkovi pramení právě z toho, že je mnoha lidmi vnímán jako potenciální strůjce přímého či nepřímého návratu komunistů k moci. Samozřejmě, Paroubek není první, kdo na politické scéně s komunisty kšeftoval. Ale zašel tak daleko, jako dosud nikdo. V poslední fázi své vlády v letech 2005-06 díky komunistickým hlasům opakovaně obcházel své středové koaliční partnery a v praxi tak již jednou ukázal, že mu není cizí myšlenka opírat svou vládu o KSČM. Hned po volbách 2006 začal ve své rétorice soustavně sčítat hlasy ČSSD a KSČM, když mluvil o poměru 100:100 mezi levicí a pravicí, čímž jasně řekl, že KSČM vnímá jako přirozeného partnera ČSSD na levici. Tzv. bohumínské usnesení ČSSD sice platí dodnes, ale Paroubek jej svou rétorikou prakticky vymazal. A byť mluvil i o možnosti levostředové koalice po volbách 2010, neudělal prakticky nic proto, aby o takové variantě měl s kým jednat. A také nic proto, aby si běžný volič mohl myslet, že skutečně preferuje tuto variantu před variantami, které by posílily vliv KSČM. O precedentech na krajské úrovni nemluvě.

Paroubkova sázka na to, že ČSSD a KSČM získají dohromady přes 100 poslaneckých křesel, se ukázala jako zcela chybná. V české společnosti viditelně existuje většina lidí, pro které je vliv komunistů na vládu stále nepřijatelný. Osobně to považuji za jednu z velmi dobrých zpráv, které volby přinesly. ČSSD si myslela, že se může vrátit k moci bez toho, aniž by oslovila středové voliče, aniž by si připravila možnost povolebního spojenectví se středovými až pravostředovými subjekty. Krutě se spletla: dosáhla jen velmi křehkého vítězství a doplatila na prakticky nulový koaliční potenciál.

Přesto existoval moment, kdy se ČSSD mohla vydat cestou k oslovení politického středu: prezidentská volba 2008, kdy ČSSD vsadila na Jana Švejnara, výrazně středovou politickou figuru. Krátce se rýsovala „švejnarovská koalice“, tedy spojenectví levice (ČSSD), středu (Zelení a část KDU-ČSL) i části pravice (senátoři z klubů KOD a SNK). Ale ČSSD nedokázala (a myslím, že ani nechtěla) tohoto momentu využít. Během Švejnarovy kampaně jsem byl svědkem přezíravosti Jiřího Paroubka ke středo-pravicovým spojencům a jeho neschopnosti pochopit míru nechuti, kterou u nich vyvolává, a pokusit se s tím něco dělat. Stejně arogantní postoj zastával Jiří Paroubek i během letošní kampaně, např. když vedl řeči na téma, jak lidé z TOP09 a VV „ještě rádi po volbách přijdou“. Nepřišli...

Existují dvě hlavní témata, díky kterým má řada pravicových a středových voličů zásadní problém s ODS: boj proti korupci a postoj vůči EU. ČSSD se však v těchto oblastech nedokázala vyprofilovat jako atraktivní alternativa k ODS, naopak. Její důvěryhodnost v oblasti ozdravení veřejného života se nijak zásadně neliší od ODS. A volič, pro kterého je důležité téma EU, těžko může ČSSD odpustit „zaříznutí“ našeho předsednictví. O zpochybňování prozápadního kursu naší zahraniční politiky nemluvě.

Když k tomu všemu přidáme nabubřelý a arogantní styl („Kdo z vás to má!“ či trapná sebechvála po spíše nepovedených televizních duelech s Petrem Nečasem), společnost rozeštvávající kampaň a neschopnost přesvědčit o důvěryhodnosti a přínosnosti nejrůznějších slibů, nelze se příliš divit, že volby pro něho a jeho stranu dopadly tak špatně. Naříkat nad nepřízní „pravicových médií“ je jen lacinou výmluvou.

Autor: Lukáš Macek | čtvrtek 17.6.2010 9:03 | karma článku: 28.31 | přečteno: 3060x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Politika

Karel Stýblo

Má volič na výběr?

Moje schopnost tolerance se přiblížila nule. Průzkumy veřejného mínění se nejen mýlí, ale volby specificky manipulují. Nebýt předplacených průzkumů, ubylo by nerozhodných voličů a kýblů vylévané špíny.

19.10.2017 v 8:43 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Ivana Jirmářová

Aby to letos u voleb nevypadalo jak na pastvinách...

I když se běžně politice a věcem s ní spojenými nevěnuji, dnes, spolu s blížícími se volbami, si dovolím udělat výjimku.. i když ten příspěvek možná nebude ani tak o politice, jako spíš o nás samotných...

19.10.2017 v 8:37 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 4 | Diskuse

Evžen Korec

Hypoteční trh pod palbou ČNB, kvůli ní na vlastní byt nedosáhnete

Centrální bankéři dosáhli svého, komerční banky sáhly k dalšímu zpřísnění poskytování hypotečních úvěrů. Na vysněné bydlení už kvůli bohorovným centrálním bankéřům nedosáhnete.

19.10.2017 v 8:06 | Karma článku: 7.30 | Přečteno: 98 | Diskuse

Jan Bartoň

Podle Zaorálka je Klaus opět vlastizrádce

Obsáhlý rozhovor s Lubomírem Zaorálkem na iHned.cz je bezesporu jasným dokladem toho, že se myšlení vedení ČSSD neposunulo nikam navzdory problémům v EU.

19.10.2017 v 8:01 | Karma článku: 16.32 | Přečteno: 225 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Pekingská inspirace

Ve středu (18/10) začal v kontinentální Číně sjezd tamní komunistické strany. Můžeme se z této monstrózní akce něčemu přiučit? Jak kdo. Přinejmenším jeden aspekt věci pominout nelze.

19.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 31 | Diskuse
Počet článků 103 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2816
Ředitel evropského kampusu Sciences Po (Pařížský institut politických věd) v Dijonu.

Lídr kandidátky SNK ED ve volbách do Evropského parlamentu 2009.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.