Podle časopisu Respekt se ministr Vondra v kauze Promopro mimo jiné brání i argumentem, že celkové výdaje na naše předsednictví byly srovnatelné s výdaji srovnatelně velkých zemí, které Unii předsedaly před námi. To je velmi překvapivé tvrzení...
Podle oficiálních zdrojů nás předsednictví stálo cca 3,5 miliardy Kč, tj. zhruba 140 milionů eur. Ve Francii, která Unii předsedala před námi, proběhla cca před rokem polemika na téma předraženosti jejího předsednictví, na které vynaložila... cca 153 milionů eur! Francouzský Senát v říjnu 2009 zveřejnil na toto téma zprávu, kde srovnává náklady na francouzské předsednictví s pěti zeměmi, které Unii předsedaly dříve: Rakousko – 70 milionů, Finsko – 78,2 milionů, Německo – 180 milionů, Portugalsko – 70 milionů, Slovinsko – 80 milionů.
Pravda, francouzští senátoři (i naše ministerstvo financí) zdůrazňují, že s tímto srovnáním je třeba zacházet opatrně, neboť metodika výpočtu se v každé zemi může lišit. Ale těžko lze jen odlišnostmi v metodice vysvětlit fakt, že Rakušané a Portugalci odhadují náklady na svá předsednictví na pouhou polovinu toho, co jsme do toho svého vrazili my.
V rozhovoru v Lidových novinách (29.1.) ministr Vondra též argumentuje tím, že se původně počítalo jen se dvěma summity v Bruselu – ale nakonec jich bylo sedm, z toho čtyři v Praze. To je též poněkud překvapivé tvrzení: z oněch sedmi summitů byl mimořádně, dopředu neplánovaně svolán jen jeden. S ostatními muselo české předsednictví při plánování rozpočtu počítat, byly to dlouho dopředu naplánované akce. Ministr Vondra buď byl a je totálně mimo, nebo záměrně manipuluje, když říká: „Tato částka (…) nezahrnuje ani další služby (…), a už vůbec ne jednání, o nichž bylo rozhodnuto později – včetně těch čtyř summitů.“ Stačí se podívat do programu českého předsednictví prezentovaného pány Topolánkem a Vondrou dne 6. ledna 2009: jsou tam výslovně zmíněny summity s USA, k Východnímu partnerství i k otázce plynovodů z Kaspické oblasti.
Ministr Vondra se též snaží vytvořit dojem, že české předsednictví muselo organizovat nebývalý počet akcí. Není tomu tak: počet summitů a dalších oficiálních akcí českého předsednictví nijak nevybočuje z běžné praxe. A proto ani zde nelze najít vysvětlení, proč naše předsednictví stálo dvojnásobek toho rakouského a téměř tolik, co to „velkohubé“ francouzské...
Stále chci věřit, že ministra Vondru v této aféře nelze vinit z nepoctivosti, ale „jen“ z manažerského selhání (i když to není u politika o mnoho lepší). Ale čím více se brání falešnými argumenty, tím těžší je ubránit se narůstajícím pochybnostem.
PS: V jedné věci se však musím Vondry zastat: Miroslav Kalousek a někteří novináři hodnotí jeho kauzu jako obdobně závažnou či dokonce vážnější, než byla kauza Drobil. Ta však naznačovala existenci korupčního systému financování politické strany, resp. snahu o jeho vytvoření. Takový rozměr kauza Vondra – Promopro nemá...
