Český eurokomisař: fraška, která se nemusí opakovat

Pamatujete? Na jaře 2004 Česká republika poprvé navrhovala „svého“ eurokomisaře. Špidlova vláda překvapivě navrhla Miloše Kužvarta, který se dokonale ztrapnil při své seznamovací cestě do Bruselu. Vláda pak měla dost rozumu na to, aby blamáž zarazila a post nabídla zkušenému diplomatovi Pavlu Teličkovi, který byl tehdy velvyslancem ČR při EU. Ten nabídku přijal, na funkci se výborně  hodil a začalo to vypadat, že je s trapnostmi kolem českého eurokomisaře konec. Ale ČSSD invence v této oblasti nechybí: léto 2004 politicky nepřežil Vladimír Špidla a jeho nástupce Stanislav Gross jej odsunul do Bruselu. Pavel Telička, který si stihl za pár měsíců v Komisi vybudovat výbornou pověst a kterému vláda na počátku slíbila, že jej navrhne i do nové Komise na podzim 2004, se o tom, že česká vláda nenavrhne jej, ale Špidlu, prý dozvěděl prostřednictvím sms... Pět let po té víme, že republika na této výměně nevydělala: Špidla byl více méně neviditelným komisařem, který nic nezkazil, ale také nic moc neudělal. A už vůbec nesplnil to, co po komisařích jejich předseda Barroso chtěl: být aktivním a silným hlasem v domácí debatě o Evropské unii... Chceme, aby se tato fraška opakovala?

Letos se situace liší tím, že než vláda někoho navrhne, proběhnou volby do Evropského parlamentu. Tedy do instituce, která bude novou Komisi schvalovat, bude volit jejího předsedu a bude na veřejných slyšeních propírat všechny kandidáty. Minule byl Pavel Telička jmenován před volabmi do EP a panovala všeobecná shoda (snad s výjimkou ODS, KSČM a jiných pravých či levých euroskeptiků), že by jím měl zůstat až do roku 2009. Při kampani do eurovoleb tak nebylo moc o čem v této věci debatovat. 

Letos tomu tak není. ČSSD vyrazila do eurovolebního boje s důchody, školným, poplatky u lékaře, přídavky na děti, atd. (nic z toho se na úrovni EU neřeší). ODS zase přišla z kampaní, kde vede obecný boj mezi dobrem („řešení“ s vymydleným a usměvavým Topolánkem) a zlem („strašení“ se zívajícím Paroubkem). O jednom z prvních úkolů nového Evropského parlamentu (ustavení nové Komise) ani slovo.

Proč? 

Protože k evropským tématům nemají co říci, resp. se bojí říci, co si skutečně myslí. Protože si nechtějí svazovat ruce – křeslo v Bruselu se může hodit při nějakém tom handlu. Proč si svazovat ruce? Proč se zatěžovat nejakými úvahami o zájmu České republiky a o její pověsti v EU? Proč do toho nechat mluvit někoho jiného než špičky „velkých“ stran? 

Nejde však o nic menšího než o budování postavení České republiky v unii. Buď tam budeme vystupovat jako silný a sebevědomý partner – a budeme mít vliv. K tomu však musíme do vrcholných evropských funkcí posílat lidi, kteří na to mají a dokáží se tam prosadit. Nebo se budeme jen ztrapňovat – a doma si stěžovat, jak těžko se nám tam něco prosazuje. Pak jen pokračujme ve využívání Bruselu jako odkladiště vysloužilých politiků, kterých se jejich strana potřebuje zbavit. 

Toto téma si zaslouží pořádnou veřejnou diskusi. A je to téma, které právem patří do kampaně k eurovolbám.

Proto jsme otevřeli webové stránky „Česko hledá komisaře“ (www.ceskohledakomisare.cz). Zároven jsme oslovili ostatní kandidující subjekty, aby nám sdělily své představy o tom, jak vypadá ten správný český eurokomisař pro léta 2009-2014. Možná to přinese méně laciných volebních bodů než slibování „jistoty“ či strašení „strašením“, ale má to oproti oněm paroubkovsko-topolánkovským tématům jednu drobnou výhodu: souvisí to s volbami, ke kterým jsou občané 5. a 6. června zváni.