Prvňáčci, neberte si příklad z Václava Klause!

Po té, co Evropská rada přijala „irské záruky“, tj. rozhodnutí, které reaguje na hlavní obavy vyjádřené v Irsku odpůrci Lisabonské smlouvy, Václav Klaus prohlásil: „Ač je ve smlouvě napsáno, že zdaleka všechny země nebudou mít svého komisaře, tak teď se najednou slibuje, že budou. Každý normální člověk, žáček první třídy, ví, že to je změna lisabonské smlouvy a že ji někdo slibuje. Takže je to změna.“ Ne všichni prvňáčci umí číst, ale Václav Klaus jistě ano.

A tak by mohl vzít do ruky konsolidované znění smlouvy o Evropské unie ve znění Lisabonské smlouvy, nalistovat článek 17 a přečíst si jeho bod 5: „Ode dne 1. listopadu 2014 se Komise včetně předsedy a vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku skládá z takového počtu členů, který odpovídá dvěma třetinám počtu členských států, nerozhodne-li Evropská rada jednomyslně o změně tohoto počtu.“ 

Minulý týden Evropská rada přijala rozhodnutí, kde se praví: „Evropská rada (...) se dohodla, že vstoupí-li Lisabonská smlouva v platnost, bude v souladu s nezbytnými právními postupy přijato rozhodnutí v tom smyslu, že každý členský stát bude mít v Komisi i nadále svého státního příslušníka.“ 

Evropská rada nemění Lisabonskou smlouvu. Pouze přijala závazek, že vstoupí-li Lisabonská smlouva v platnost, tak využije možnosti, se kterou ta samá Lisabonská smlouva výslovně počítá, a rozhodne, že i nadále bude počet komisařů odpovídat počtu členských států. Jakápak tedy změna? Šéfové vlád totiž nezměnili Lisabonskou smlouvu, pouze se zavázali, že ji v jednom dílčím konkrétním bodu budou aplikovat určitým způsobem. A k tomu mají plné právo, aniž by k tomu potřebovali souhlas kohokoli, tedy ani parlamentní ratifikaci, kterou by chtěl český prezident. Ten by měl pravdu, kdyby v Lisabonské smlouvě chyběl onen prozíravý dovětek „nerozhodne-li Evropská rada jednomyslně o změně tohoto počtu“. Ale v takovém případě by samozřejmě Evropská rada ve věci Komise Irům nic neslibovala... 

Na závěr rada všem prvňáčkům: naučte se co nejrychleji pořádně číst (ne jen slabikovat, ale opravdu rozumět smyslu psaného slova) a kriticky myslet. Nebudete pak vydáni napospas různým profesorům, prezidentům a dalším autoritativně se tvářícím osobám, které pronáší kategorické soudy o něčem, co ani pořádně nečetly.