Václav Klaus, bruselský zpravodaj rádia Jerevan

Ve velkém rozhovoru s Viliamem Buchertem pro MFDnes Václav Klaus obšírně mluví o svých výhradách k Lisabonské smlouvě. Chybí tam jen závěrečná věta: „pro rádio Jerevan, Václav Klaus, Brusel“.

Pomiňme fakt, že si Václav Klaus vymyslel „kodaňskou smlouvu“ (asi si to spletl s „kodaňskými kritérii“ pro země ucházející se o členství v EU). To je drobný omyl, kterého by se mohl dopustit kdejaký politik. Závažnější jsou neznalosti, na kterých VK staví hluboké odsudky Lisabonské smlouvy – a vypouští tak do světa nepravdivé vývody, pohybující se někdy na hranici šíření poplašné zprávy. Škoda, že mu u toho MFDnes bez protestů sekunduje...

VK: „Máte pravdu, číst se to [Lisabonská smlouva] nedá, protože to není samonosný text, a nevěřím, že by si ho veřejnost četla. Abyste pochopil, čeho se to týká, tak musíte mít k tomu stovky a tisíce stránek předchozích smluv.“

Komentář: O textu Lisabonské smlouvy jako takové toto platí, ale není problém si opatřit tzv. konsolidované znění smluv po Lisabonské novelizaci (v češtině např. na www.euroskop.cz nebo na oficiálních stránkách EU EUR-lex: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2008:115:0001:01:CS:HTML), které je zcela čitelné. Samozřejmě, je to právní, nezáživný a složitý text, ale o nic víc než běžný průměr produkce českého (nebo jakéhokoli jiného) parlamentu...

VK: „Touto smlouvou, stejně jako každou předchozí, v podstatě dochází k evidentnímu jednorázovému přesunu významných pravomocí z národních států do Bruselu. To je nesporný jev, který je v Lisabonské smlouvě explicitně uvedený. V podstatě 60 oblastí se stává oblastmi rozhodování, které jsou patřičné na úrovni Evropské unie, nikoli národních států. Některé jsou diskutabilní - energetika nebo rybolov, i když nevím, co my máme říci k rybolovu. Ale některé jsou směšné - třeba turistika a sport. Turistika je přece natolik navýsost s každým konkrétním místem spojená věc, že vůbec nechápu, jak něco takového je možné. Řádově šedesát oblastí této velikosti je převáděno do Bruselu.“

Komentář: Netuším, jak Václav Klaus došel k počtu 60 oblastí přesouvaných na evropskou úroveň. Rozšíření pravomocí EU je v této smlouvě okrajové. Jedinou skutečně podstatnou oblastí, kde se rozšiřují kompetence EU, je oblast nazývaná „prostor svobody, bezpečnosti a práva“ (zejména vzájemné uznávání soudních rozhodnutí v trestních věcech, stanovení minimálních pravidel pro mimořádně závažné trestné činy s přeshraničním rozměrem, změny týkající se Úřadu evropského veřejného žalobce). Toto rozšíření je v kontinuitě s vývojem od Amsterdamslé smlouvy a souvisí také s reakcí na situaci po 11/9/2001.

Zde jsou pro pořádek ta ostatní rozšíření kompetencí:

- v oblasti sdílených pravomocí: veřejné zdraví (kde existují evidentní přeshraniční problémy související s existencí vnitřního trhu – vzpomeňme si třeba na krizi „šílené krávy“) a pravomoc „vyvíjet činnost v oblasti výzkumu, technologického rozvoje a vesmíru, zejména vymezovat a provádět programy“ (oblast, kde je evidentní zájem na koordinaci a koncentraci prostředků jednotlivých členských států; navíc smlouva jasně stanoví, že „výkon této pravomoci nesmí členským státům bránit ve výkonu jejich pravomoci“, takže se nejedná o čistou sdílenou pravomoc).

- v oblasti tzv. podpůrných pravomocí: cestovní ruch a sport. Zde tedy nalézáme Klausem zmiňovanou „turistiku“. Problém je, že Václav Klaus neví, co to jsou „podpůrné kompetence“: jsou to oblasti, kde EU může vyvíjet koordinační a podpůrnou činnost, nemůže v nich však harmonizovat právo členských zemí a jeji aktivity se pouze přidávají k aktivitám států, nenahrazují je. Příkladem je oblast školství: EU nemůže zasahovat do národních politik v této oblasti, ale může v rámci „podpůrné kompetence“ v této oblasti např. provozovat program Erasmus, tedy podporovat výměny studentů mezi zeměmi EU Takže o nějakém "převádění kompetencí do Bruselu" v těchto oblastech nemůže být řeč.

A jen na okraj: rybolov je v kompetenci EHS od roku 1957... 

VK: „Druhá zásadní věc - dochází k masivnímu rozšíření hlasování většinového oproti hlasování jednomyslnému. Jestli někdo nechápe, že je to ztráta jisté svrchovanosti, tak mám pocit, že je zbytečné to opakovat pořád pro média. Buď to člověk chápe, nebo nechápe. Dodnes platilo to, že u většiny věcí v Evropské unii musí dojít k jednomyslnému hlasování a když si jedna malinká země nepřeje tu věc, tak věc není akceptována.“

Komentář: Poslední věta opět usvědčuje VK z neznalosti: zavádění hlasování kvalifikovanou většinou místo jednomyslnosti je jasný trend od Jednotného evropského aktu z roku 1986, posílený každou další smlouvou. Lisabon je tedy jen dalším krokem, ne revolucí. Konkrétně: po Amsterdamské smlouvě (1997) se kvalifikovaná většina týkala 36 článků, Nice jich přidalo 27, Lisabon přidává 33.O tom, zda přechod na kvalifikovanou většinu znamená ztrátu suverenity, jsem již psal zde.

VK: „Třetí zásadní věcí je, že dochází k velmi rafinované a složité možnosti posouvat kompetence i v rámci Lisabonské smlouvy, dojde-li k platnosti. To doteď nebylo takto evidentně přesunuto. Ale ty podmínky jsou úsměvné a myšlenka, že by byly realizované, je nepředstavitelná. Takže to, že ony známé úvahy o sdílení pravomocí, známé úvahy o doložce flexibility a tak dále, to jsou metody, jak může docházet k přesunu kompetencí.“

Komentář: Velmi vágní a nepravdivé tvrzení. O doložce flexibility, atd. Jsem již psal zde.

VK: „(...) všechny ty věty, které říkají, že právo EU je nad právem jednotlivých zemí, že člověk je přímým občanem Evropské unie a také je náhodou občanem České republiky či Řecka. To všechno jsou neskutečné nákroky k federálnímu státu.“

Komentář: Zde stačí citace z Lisabonské smlouvy :

„Občanem Unie je každá osoba, která má státní příslušnost členského státu. Občanství Unie doplňuje  občanství členského státu, nenahrazuje je.“ (čl. 9 SEU).

„17. Prohlášení o přednosti práva

Konference připomíná, že v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora Evropské unie mají Smlouvy a právo přijímané Unií na základě Smluv přednost před právem členských států, za podmínek stanovených touto judikaturou.Konference dále rozhodla, že se k tomuto závěrečnému aktu připojí stanovisko právní služby Rady o přednosti práva ES ve znění uvedeném v dokumentu 11197/07 (JUR 260):

Stanovisko právní služby Rady ze dne 22. června 2007: Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že přednost práva ES je základní zásadou práva Společenství. Podle Soudního dvora je tato zásada neodmyslitelným prvkem zvláštní povahy Evropského společenství. V době prvního rozsudku této ustálené judikatury (rozsudek ze dne 15. července 1964 ve věci 6/64, Costa/ENEL1) nebyla ve Smlouvě žádná zmínka o přednosti. Je tomu tak i dnes. Skutečnost, že zásada přednosti nebude v budoucí smlouvě uvedena, nezmění žádným způsobem existenci této zásady ani stávající judikaturu Soudního dvora.“

V obou případech Lisabon jen potvrzuje současný stav. Zda se jedná o "nákroky k federálnímu státu" je diskutabilní, ale i pokud by tomu tak bylo, pak jsme si takto nakročili vstupem do EU v roce 2004 (a "staré" země v Maastrichtu v roce 1992).